Nie každý majiteľ šteniatka shiby s preukazom pôvodu premýšľa hneď o tom, že by sa šiel pozrieť na výstavu a svoju shibičku vystavil. Obvykle si ľudia kupujú shibu preto, aby bola ich parťák, člen rodiny a nie pre účely výstav a chovu. Na druhej strane - kto sa výstavy raz zúčastnil, obvykle sa vráti znova : ) Na výstave panuje vždy čulý ruch a majiteľom sa jej návštevou otvoria nové obzory. Aj keď neplánovali urobiť zo svojho "zverenca" výstavného šampióna, mnohí sa na výstavu vracajú radi opakovane. Prečo - to sa dozviete v nasledujúcom rozhovore. Priblížime vám v ňom výstavu psov, ako to tam prebieha a ako sa na ňu dobre pripraviť.


Shiby patria k tým „tvrdohlavejším“ plemenám, majú (oprávnene) vlastnú hlavu a s poslušnosťou si veľké starosti obvykle nerobia ; )) Ako je možné, že mnohé vo výstavnom kruhu spolupracujú takmer ako švajčiarske hodinky, prezradí skúsený handler Lukáš Balcar (ČR). V rozhovore sa dozviete aj to, ako sa dá pripraviť náš 4-nohý parťák na to, aby bola pre neho výstava zábava a predviedol hrdo svoje prednosti. 

  

Foto: Lukáš Balcar

31956701_1664678186946319_2577045381930024960_o 1jpg 

Lukáš, koľko krát si už vystavoval shibu?

No, tak to už ani nepočítám : ) Ale myslím si, že tak 20 jedinců a z toho mnoho opakovaně. Takže celkově bychom se dostali tak na číslo 80.


Vystavuješ aj mnohé iné plemená ako husky, austrálský ovčiak a mnohé dalšie. Je ťažšie alebo ľahšie vystaviť shibu než iné plemená?  

Shiby jsou ve své povaze hodně jedinečné. Porovnávat je s australskými ovčáky naprosto nepřichází v úvahu. Nedají se ale ani porovnat s tvrdohlavými a temperamentními teriéry, ani s aktivními husky. Shiby vyžadují specifický přístup. Osobně tak nedokážu říct, že shiby jsou těžší na vystavení, protože jejich myšlenkovým pochodů rozumím a chápu je. Věřím ale, že spousta jiných handlerů by řekla, že shiby jsou jedním z nejhůře vystavovatelných plemen.

Čo všetko mi môže priniesť účasť na výstave s mojou shibou ak aj nemám záujem sa tomu profesionálne cielene venovať?

Výstava slouží hlavně jako socializace a socializovaný by měl být úplně každý pes. Na výstavě si také můžete popovídat s jinými majiteli, vyměnit si zkušenosti a nečemu se i přiučit.


Mnoho ľudí keď sleduje tvoju prácu v kruhu - a prácu profesionálnych handlerov všeobecne - tak si často povie, že to nikdy nedosiahne a ani svoju shibu vystaviť radšej neprídu. Je možné si ako začiatočník nechať pomôcť vystaviť svoju shibk profesionálnym handlerom a učiť sa to postupne jeho sledovaním?  

Určitě! Je teda pravdou, že moc handlerů, kteří se "specializují" na shiby a případně další „japonce“, moc není. V Čechách jsem v podstatě jediný. Už jsem ale vystavoval pejsky mnoha lidem, kteří si na to sami netroufli a rozhodně se za to není potřeba stydět! Já sám jsem se učil tak, že jsem pozoroval zkušenější handlery při jejich práci, sledoval jsem spoustu videí na youtube (rodiče se pořád divili, co na tom telefonu pořád dělám a nechápali, jak mě to může bavit) a dalo mi to spoustu zkušeností. Pro úplné nováčky bych doporučil, aby se před výstavou kontaktovali buď s chovatelem svého pejska nebo s někým, koho znají a ví že jezdí na výstavy, aby jim se začátky pomohl. Určitě se ale ní čeho obávat, vždyť výstavy jsou hlavně zábava!


Foto: Jana Trnková
29662500_10213537440803328_1266455613535639853_ojpg

Je práca vo výstavnom kruhu "vopred nacvičená zostava" alebo je to skôr o tom, že sa shiba nechá viesť handlerom a je to viac o dôvere vloženej do Tvojich rúk?  

Z části tak a z části tak. Pokud člověk chce, aby shiba vypadala co nejlépe a dostala co nejlepší hodnocení, tak musí umět chvíli zůstat ve výstavním postoji, nechat se prohlédnout rozhodčím, zkontrolovat skus a u pejsků varlata. Rozhodčí rozhodně nebude skákat radostí do vzduchu, když na něj bude shiba vrčet, spustí svůj - nám všem dobře známý - jekot, bude se cukat a nenechá na sebe ani sáhnout. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že důvěra a jakési pouto mezi psem a člověk rozhodčí také rádi vidí a je to taková ta tečka na závěr. Bez výchovy a nácviku to ale rozhodně nejde.

Na akom vodítku by mohol majiteľ začať trénovať svojho psíka, aby pekne klusal pri jeho nohe, ak ešte nemá kúpené výstavné vodítko?  

Pohyb v kruhu je kategorie sama o sobě. Pejsek by měl být o malička učený k tomu, aby na vodítku netáhnul jak smyslů zbavený. Jak toho docílit se určitě dočtete tady na webu v oblasti výcvik. Na výstavě mají lidé potřebu pořád dávat svým pejskům nějaký pamlsek, odměnu za správné chování a často i pamlskem lákají pejska, aby šel tak, jak chtějí. Tohle nerad vidím a rozhodčí to taky nemají rádi. Na výstavě je totiž velké množství různých podnětů a pejsek má kolikrát pocit, že mu ten pamlsek chce někdo sebrat, takže začnou skákat, cválat nebo jinak vyvádět aby pamlsek dostali. Já to dělám tak, že při pohybu pejsek pamlsek vůbec nevidí a odměním ho až při postavení do postoje. Důležitý je samozřejmě i výběr výstavního vodítka. Na nácvik je flexi vodítko je to nejhorší, co můžete udělat! Výstavních vodítek je celá řada. U shib se nejčastěji na výstavách používají vodítka, která v sobě spojují jak obojek tak vodítko. Jeden konec se drží v ruce a druhý konec se dá pejskovi kolem krku a přiměřeně utáhne jako obojek. Barvu volte podle barvy pejska. Ke zlaté shiba zlaté/béžové, k černé černé a sezamové podle barvy na krku, kde je vodítko. Šířka by neměla přesáhnout 0,5 cm. Na toto vodítko je ale potřeba pejska postupně zvykat, ideálně od štěňátka, protože se od normálního obojku přece jen liší.

Práve ten (špek/párek) si nechcú zobrať často aj mnohé inak žravé psy - mimo výstavy áno, na výstave sa "seknú" a nevezmú si ho ani za nič. Je to stresom? Ako by mohol začať privykať svojho psíka budúci vystavovateľ, aby bol pes na výstave v pohode?  

Stres, nervozita a podobné stavy samozřejmě hodně ovlivní chování pejska. Nejlepší příprava je brát s sebou pejska kam to jen jde. Ať to jsou obchodní centra, restaurace, nádraží. Nejprve tato místa jen letmo navštívit (rychle projít), postupně pobyt v nich prodlužovat, zažít tam cvičit různé cviky od sedni a lehni až po výstavní postoj. Úplně nejlepší je, když si pak cizí lidé začnou na pejska i sahat, drbat ho (a že takových lidí je!) a nakonec se mu zkusí podívat i do tlamičky na zuby. V takovém případě máte téměř vyhráno : ))


Foto: Jana Trnková
23415462_2025357737694737_5747571822184573958_ojpg

Shiby budia pozornosť okoloidúcich takmer vždy a všade - ak je psík veľmi nedôverčivý a trochu bojazlivý, je dobré ako príprava na výstavu, aby mu niektorí z okoloidúcich čo sa pristavia, ponúkol napríklad piškotku (ktorú mu podáme) alebo ho pohladkal?   

U takových pejsků to trvá pochopitelně déle, protože se na ně musí pomalu. V takovém případě bych chtěl nejdříve po příbuzných, aby pejska různě prohmatávali. Potom šel ven a poprosil pár lidí, aby se pejsek mohl očuchat, potom si na něj třeba jen letmo sáhli a dali mu nějaký pamlsek nebo bych potom pejska pochválil jeho oblíbeným způsobem, třeba hrou. Pak už zbývá jen toto opakovat častěji a důkladněji nechat cizí na pejska sahat. 


Stačí pre vystavovateľa nováčika v kruhu, aby dokázal jeho psíka naučiť iba kľudne stáť na jednom mieste?    

Pro člověka, který jede poprvé na výstavu stačí, když bude pejsek v klidu stát s ocáskem pěkně nahoru. Zkušenější bych upozornil hlavně na dvě věci. První je ta, že pejsek by měl stát tak, aby měl všechny nohy v zákrytu. To znamená, že při pohledu zepředu jsou vidět jen přední nohy a při pohledu ze strany uvidí rozhodčí jen nohy na jedné straně. Představte si obdélník, kdy v každém jeho rohu bude jedna noha. Při pohledu ze strany tak pejsek vypadá, že má jen dvě nožičky. Druhá věc je ta, že často jsou vidět pejsci, kteří jsou příliš natažení. Respektive zadní nohy mají moc za tělem. Při postoji by hlezna a nárty měli směřovat kolmo k zemi. 


Sledovať pohyb v kruhu keď handler vedie shibu a tá ladne klusá, to je úžasné - pohľad na takú dvojicu je skvelý. Čo si myslíš, čo ide v hlavách shibiek, keď sú vo výstavnom kruhu?   : ))  

Zatím jsem zaregistroval takové tři typy: 
 

1) Jo, jsem na výstavě! To koukáte, jak jsem krásný/á! Takhle se to dělá troubové! : )))

2) Dej mi ten pamlsek, já ho hrozně chci! Jo, tak teď poběžíme tam a zpátky a pak mi ho dáš, ok? 

3) Hm, tak já si to tady teda oběhám no a pak půjdu zase spát. 


Samozřejmě nejlépe vypadají jedinci, kteří jsou v první kategorii : )


29663112_10213537439003283_3406341138351048200_ojpg

Foto: Jana Trnková

Ľudia sa vždy pýtajú, aké zaručené maškrty ponúkajú svojim zverencom v kruhu profesionálni handleri, že psíky idú tak perfektne. Ak psík nemá záujem o pamlsky, ako sa ho dá ešte inak motivovať?  

Motivace je věc, na kterou si člověk musí přijít sám, když je denně v kontaktu se svým pejskem. Na některé platí třeba hračka, na jiné pískátka (samozřejmě decentní a člověk s nimi nemůže během posuzování neustále pískat!), jindy je to třeba jen slovní pochvala. 

Musím ale říct, že jsem ještě nenarazil na psa, který by si nedal kousek špeku. 

Jsou ale také samozřejmě modelky a modelové, kteří se pěkně a rádi vystavují bez jakékoliv odměny nebo pochvaly. Ti jsou právě často k vidění v závěrečném kruhu.  


Bonusové O/O


Na výstavách býva často úskalím „pobyt“ na výstavnom stole. Shiba je malé plemeno, ťažko by sa k nemu rozhodca zohýbal, najmä ak má za deň posúdiť desiatky jedincov. Ako by mohol majiteľ pripraviť doma svoju shibu na túto "stolčekovú disciplínu“?

Úplně nejlepší je pořízení onoho výstavního stolu. Není to ale nejlevnější záležitost. Další variantou je kancelářský, pracovní stůl nebo cokoliv, co je nad zemí. Na takovém místě pak zkoušet základní povely, postupně ukázat zuby, postavit do postoje a to za všech možných situacích. Ideální je připravit psa i na to, že stůl se může klepat, proto s ním v poslední fázi zkuste i trochu zatřást.


Aké sú najčastejšie pocity nováčika vystavovateľa v kruhu – vieš si spomenúť na svoje prvé kolá v kruhu?

U mě to byla nevědomost. Vůbec jsem netušil, co mám dělat. Sledoval jsem tak pečlivě posuzování psů – samců, abych alespoň trochu věděl, o co jde. Při posuzování jsem koukal kolem a snažil se napodobit, v tu dobu, zkušenější vystavovalete.

 

Noví vystavovatelia sa často možno boja, že sa niečim strapnia – okrem zakopnutia a vybúrania sa na zem, čo všetko sa dá v kruhu veselé „spáchať“? Čo všetko sa stalo už Tebe? : ))

No, nejsou to věci, kterými bych se chtěl chlubit, ale co už :-D Několikrát jsem už narazil do papírových stěn kruhu, zvládnul se mi i vyvléknout pes z vodítka (naštěstí to byl welsh corgi, se kterým chodím navolno, takže zůstal stát a čekal), praskli mi kalhoty a možná by se ještě něco našlo :-D

Foto: Jana Trnková